Evropské automobilky, kdysi ikony světové průmyslové síly, dnes čelí dramatickému propadu, zatímco Čína s pragmatickým přístupem a strategickou přípravou rychle dobývá globální trh elektromobilů. Ambiciózní regulace, emisní normy a hrozby miliardových pokut přivedly evropský automobilový průmysl na pokraj krize – včetně českých firem, pro které je automobilový trh mimořádně důležitý. Zatímco sílí evropské politické regulace a zaměstnanci ztrácejí jistoty, tak se ukazuje, že Evropa své průmyslové soupeře předběhla hlavně ve vytváření vlastních překážek. Mohou si evropské automobilky vůbec dovolit čelit asijské konkurenci, když jejich osud leží v rukou politiků?
Evropa si nastavila likvidační regulace
Evropský automobilový průmysl je dnes tváří v tvář krizi, která není pouze dílem technologických nebo ekonomických proměn, ale ve velké míře důsledkem vlastních rozhodnutí. Během poslední dekády začala Evropská unie tlačit na výrazné snižování emisí u nově vyráběných automobilů. Tyto regulace, jakkoli s dobrým úmyslem – tedy ochrany životního prostředí – vytvářejí pro automobilky neudržitelnou zátěž, která přináší řadu problémů a oslabuje jejich konkurenceschopnost na světovém trhu. Protože automobilový průmysl je v Evropě průmyslem klíčovým, dopadá pak krize automobilového průmyslu na celou společnost.
Kritickým milníkem byla aféra Dieselgate z roku 2015, která otřásla důvěrou ve značky a která je dnes často označována za moment, kdy si evropský automobilový průmysl sám „zavřel dveře“ k vlivným institucím v EU. Aféra Volkswagen se zapsala do povědomí veřejnosti po celém světě – americká Agentura pro ochranu životního prostředí tehdy odhalila, že automobilka Volkswagen instalovala do vozů software umožňující obejít emisní normy, což vedlo k vážným sankcím a ztrátě kredibility automobilky. Tato událost způsobila takové otřesy, že její dopady pociťují výrobci dodnes. Evropská komise na kauzu politicky reagovala od stolu zavedením tvrdších emisních regulací a evropské automobilky tak postupně ztratily možnost ovlivňovat důležité politické kroky řady politiků, kteří jsou však v mnoha reáliích velmi vzdáleni běžnému životu. A výsledek? Politici zavedli průmyslníkům miliardové pokuty a komplikovanou snahu o transformaci směrem k udržitelnější mobilitě. To přináší extrémně vysoké náklady na výzkum, vývoj i výrobu.
Evropská unie se snaží automobilkám nařídit úplný přechod na elektromobilitu. Tento cíl, který v současné době postihuje zejména koncern Volkswagen, vyžaduje snižování emisí s výraznými pokutami za každý gram CO2 navíc. Volkswagen v tomto ohledu čelí pokutám v řádu miliard eur, pokud do roku 2025 nesníží emise nových vozů o 23 % oproti roku 2023. Automobilky, které tyto cíle nesplní, budou zasaženy pokutami, což jejich ekonomickou situaci dále zkomplikuje. Proto evropské automobilky čelí nevyhnutelné transformaci, na kterou ale nemají dostatečný čas ani prostředky.
Zároveň je třeba dodat, že Evropa přišla o jednu z největších výhod – nižší výrobní náklady v Číně, kam si v minulých dekádách automobilky včetně Volkswagenu přesunuly část výroby. Tento krok umožnil čínským výrobcům nejen technologický růst, ale také dostal Evropu do situace, kdy její automobilky už nemají monopol na špičkovou technologii ani dostatečnou výrobní základnu. Evropský automobilový průmysl se ocitl v pasti, kterou si sám pomáhal vytvářet.
CO2 neutrální Volkswagen v roce 2035, umělá inteligence Dalee-3
Český průmysl v nejistotě, propouštění a rostoucí nervozita
Současné problémy evropských automobilek se ale neomezují pouze na Německo nebo velké automobilky. Jejich negativní vliv se výrazně odráží i na dalších zemích, a Česko je jednou z nich. Jakmile velké německé automobilky čelí propadu, promítá se to téměř okamžitě i na české dodavatelské firmy, pro které je německý trh zásadní. Tento trend se projevuje nejen snížením počtu zakázek, ale především propouštěním. Mnoho firem, zejména těch, které nemají silné kapitálové zázemí, nemůže dlouhodobý útlum vydržet a postupně z trhu odchází. Například výrobci lisovaných dílů pro automobilový průmysl museli v minulých týdnech ukončit činnost. Ve společnosti roste napětí a nervozita. Navíc je jsou stále patrné ekonomické dozvuky covidové pandemie, rostoucí ceny energií, ale i rostoucí inflace přispěly k tomu, že evropští spotřebitelé odkládají koupi nových aut a výrobní kapacity evropských automobilek dnes nejsou plně využité. Zatímco před několika lety byly německé automobilky zcela vytíženy, dnes produkují pouze na zlomek svých možností a tento propad se přelévá do dodavatelských řetězců. Nervozita panuje nejen mezi zaměstnanci, ale i mezi majiteli firem a průmyslníky, kteří vidí, že za současných podmínek je dlouhodobě neudržitelné konkurovat asijským, ale ani americkým automobilkám. A právě česká ekonomika, vysoce závislá na automobilovém sektoru, může být jednou z nejvíce zasažených, pokud se problémy v Evropě budou dále prohlubovat.
Pragmatická strategie Číny a stabilní růst
Na rozdíl od Evropy, která se snaží adaptovat na rychlé změny trhu a přísné regulace bruselských politiků, Čína zvolila dlouhodobý, pragmatický přístup. Místo unáhlených rozhodnutí o radikálním snižování emisí ještě před dostatečným vývojem technologií se Čína zaměřila na strategickou přípravu a pozvolnou transformaci. Čínská vláda a výrobci věděli, že elektromobilita bude klíčovým faktorem pro budoucnost automobilového průmyslu, a tuto oblast podporovali roky předtím, než elektromobily ovládly trh. Čínští výrobci dnes těží z pečlivě vybudované infrastruktury, domácí podpory výzkumu a vývoje a nízkých výrobních nákladů, které jim umožňují konkurovat cenově i technologicky. Příkladem je čínský gigant BYD, který se stal jedním z největších hráčů na trhu s elektromobily. Díky propracovanému marketingu a vstřícnému cenovému nastavení dnes úspěšně expanduje na evropský trh a ukrajuje podíl tradičním evropským výrobcům. Tím se BYD a další čínské značky dostávají do silné pozice, zatímco evropské automobilky bojují s nedostatečnou infrastrukturou a tlakem na dodržování přísných emisních norem. Dalším příkladem je SAIC Motor, která s úspěchem působí na evropských trzích a nabízí modely elektromobilů, jako je MG4, často za velmi atraktivní ceny. Tyto modely jsou pro evropské zákazníky dostupné a často se dokonce prodávají ve výhodných leasingových programech, což pomáhá zvyšovat čínský podíl na evropském trhu.
Zatímco evropské automobilky čelí miliardovým pokutám a složitým interním změnám, Čína se soustředí na to, aby byla připravena na dlouhodobou dominanci v elektromobilitě. V roce 2024 dosáhly čínské exporty automobilů do Evropy rekordních hodnot a poprvé v historii převažuje počet aut směřujících z Číny do Evropy nad počtem automobilů proudících opačným směrem. Pro evropské automobilky, které byly donedávna na čínském trhu dominantní, je to varovné znamení.
Navíc Čína dokáže své zdroje a infrastrukturu rozvíjet bez ohledu na složitá politická vyjednávání a využívá výhod centralizovaného rozhodování, které podporuje export a vytváří konkurenční výhodu na mezinárodním trhu. Různě zaváděné sankce či vysoká cla nemohou Čínu v jejím progresu zastavit, alespoň ne dlouhodobě.
Budoucnost evropského automobilového průmyslu je nejistá
Evropský automobilový průmysl proto stojí na rozcestí. Přísné emisní normy, vysoké náklady na přechod k elektromobilitě a nekompromisní čínská konkurence oslabují pozici, kterou si Evropa dlouhá léta budovala. Krize se neomezuje pouze na automobilky, ale ovlivňuje i dodavatele a celá odvětví závislá na automobilovém průmyslu, zejména v zemích, jako je Česká republika. Oslabený evropský trh pociťují jak zaměstnanci, kteří se obávají o práci, tak firmy čelící poklesu zakázek a zvyšujícím se nákladům. To je tak, když rozhodnutí o ekonomice a průmyslu přicházejí od lidí, kteří odtrženi od reality znají svět průmyslu jen z kanceláří a luxusních zasedacích místností. Evropa dnes sklízí plody rozhodnutí lidí, kteří sami neřeší, jak zaplatit za vyšší účty za energie, a kteří nikdy nepoznali tlak výrobních linek ani strach z klesajících zakázek. Zatímco zpoza stolů Evropské komise padají další regulace, otázkou zůstává: Kdo dnes skutečně rozumí tomu, co evropský průmysl potřebuje k přežití?
Bohuslav Koller
Přidejte odpověď