Mezinárodní ESO, desperát, psanec, milovník krásných žen a hvězda TV Prima News – argentinský dobrodruh s českými kořeny Juan Braun – poskytl exkluzivní interview redakci portálu Sinovize.cz. Horkokrevný dobrodruh se svěřil, že se zapletl s temperamentní domorodou kráskou, nakonec však pod rouškou tmy prchal z luxusního hotelu Ritz v New Delhi do ticha kláštera. Skromně dodal, že na tom ale vydělal majlant!
Více se dočtete v rozhovoru v těsném závěsu Silvestra 2025, který z šanghajského přístavu Bund (Waitan) do kláštera Swami Ashram Sai Baba v Indii, vedl prostřednictvím satelitního telefonu Radovan Rybák.
Haló, haló, seňore Braune, slyšíme se?
Prosím Vás, pane redaktore, já Vás slyším skvěle, mám se skvěle a budu se mít i zítra báječně, na to vemte jed! Povedete rozhovor v češtině nebo španělštině, haha?
Pochopitelně v češtině, pane spisovateli, je to přece mateřská řeč jak moje, tak Vaše. Oslovení seňore jsem uvedl proto, že je o Vás známo, že jste s rodiči jako malý chlapec emigroval z tehdejšího Československa a spoustu let strávil životem ve sluncem spálené Argentině, viďte?
Máte zaručeně dobré informace, pisálku! Otec s maminkou to kdysi dávno v Československu zabalili a vydali se se mnou a mou malou sestřičkou na dlouhou pouť z Brna až do tangem roztančeného Buenos Aires. I proto jsem možná tak horkokrevný a stále zamilován do okouzlujících žen, kterých je na této šťastné planetě pro desperáta a dobrodruha mého formátu stále dostatek. Mám to prostě v krvi. Někdy to přináší i jisté problémy s láskou, abych tak řekl a ve svých letech si občas kladu otázku, jestli to za to stojí?
A stojí, pane Braune?
Ha, ha, ha, samozřejmě, že stojí, pisálku, máte smysl pro humor a já to beru. Protože ty nádherné chvíle rozkoše, které jsem nedávno strávil v luxusním prezidentském apartmá hotelu Ritz v New Delhi s roztouženou ženou, kterou jsem udělal šťastnou, ty mi prostě už nikdo na světě nikdy nevezme! Vůbec nikdo, jestli mi rozumíte. A pokud chcete, exkluzivně a pouze pro Vaši redakci uvedu více podrobností a grátis, protože právě teď sedím na kufru plném peněz a připadám si jako drahý Ernest Hemingway, můj dávný přítel. Chcete znát tu mojí eskapádu s láskou a pořádně se na tom napakovat, haha?
Snažně Vás prosím, pokračujte pane Braune, jsem právě na lodi v šanghajském přístavu, vlny šplouchají sem a tam, ale je to pořád lepší, než být ukolébán nudou a spleenem tam daleko v Čechách, není-liž pravda?
Seguro, amigo, účelem lodi je vyplout na širé moře, nikoliv se pohodlně kolébat se svojí pomyslnou bárkou někde v zatuchlých vodách přístavu. Kam razíte, vy jeden nadrzlý redaktůrku?
Čekám na australské vízum, naloděn již se zavazadly v Šanghaji, držte mi – pane Braune – pěsti štěstí, ať to vyjde a já snad spatřím, tak jako kdysi Egon Erwin Kisch,tu dalekou zemi u protinožců! Ale zpátky k příběhu, který píšete Vy a Vaše nezdolná touha po dobrodružství, ovšem někdy i milostných, že?
Ajajajaj, bohudík. Nějak se to svezlo a já se zase zamiloval, pokolikáté už? Tento měsíc jsem odletěl ze zimomřivé Prahy za teplem do Indie, ostatně jako každý rok a hodlal jsem trávit dny a noci v niterném rozjímání v klášteře Swami Ashram Sai Baba, blízko mohutné řeky Chiravatri. Pak jsem však ještě ve zdejší civilizaci narazil na půvabnou místní krasavici Adelhaidu (na snímku nahoře vlevo, pozn.red.) a zakoukal jsem se do ní jako mladý chlapec odněkud z úrodných argentinských pamp. Bylo to vášnivé, jiskřivé a vzájemné. Věnoval jsem jí totiž moji knihu o pohádkovém životě bývalé argentinské ikony Evity Perónové – byl to bestseller – v knize, která se prodává v Amazon India v angličtině a španělštině vyprávím, jak mladá Eva spolu s prezidentem Juanem Perónem podněcovala v Jižní Americe revoluční hnutí argentinské chudiny – Descamisados. Více i na Juan Braun | Knihy Dobrovský. No a potom se to už vezlo, horem pádem, nahoru, dolů, sem a tam,víte, jak to myslím, pane redaktore?
Dovoluji si roztočit kola své fantazie na maximum, pane Braune..
Dobrá, ty škrabálku. Napsal jsem více než 30 knih ze svých cest, což mou krasavici dostalo do kolen. Poté jsem ji a nenáročnému indickému publiku v improvizovaném letním kině pustil dokumentární film o své maličkosti od známé režisérky Natalie Kryžné s názvem Pestrobarevný svět Juana Brauna. Snímek jsme pokřtili v listopadu v Praze – na poněkud bombastické akci, kde chyběla snad jen Jiřinka Bohdalová, ale slavným jsem se stal tady v Indii, chápete? Málokdy je člověk prorokem ve vlastní zemi, příteli.
Tomu rozumím, i proto jsem se nalodil na zaoceánskou loď mířící do Austrálie. Ale jak to bylo dál s Vaší zamotanou láskou s tajemnou cizinkou?
Má kráska v nesnázích měla sestru (na snímku vpravo, pozn.red.), která byla více než žárlivá! Prostě nepřála Adelhaidě, jak se moje dívka jmenovala, její štěstí, které zažívala se mnou dnes a denně v nejvyšším patře hotelu Ritz v New Delhi. Dělala žárlivé scény a Adelhaida nakonec ustoupila tlaku nejenom jí, ale celého toho obludného rodinného klanu, jakési rodinné inkvizici a musela dát přednost tomuto, řekněme globálnímu konzumnímu „pozlátku“ před rájem na zemi, který se jí otevíral právě se mnou, tulákem po hvězdách.
Abych nezapomněl, redaktůrku, Adelhaida pocházela z nechutně bohaté rodiny, chápejte prosím citlivě a do detailu její pohnutky. Byla však na druhou stranu opravdu velkorysá.
Můžete tu velkorysost vysvětlit našim čtenářům?
Při našem posledním milostném setkání mi jako jakési odškodné za marnou citovou investici předala kufr se šperky a zlatými plíšky s tím, abych na ni prostě nikdy nezapomněl a pořádně si užil život. Pochopte, byl jsem ve složité situaci, ale nakonec jsem se přemohl a kufr si nechal. V místním krámku jsem šperky druhý den směnil za více než jeden bilion rupií. Samozřejmě jsem Adelhaidě slušně poděkoval a jako bonus jsem se zavázal, že o naší lásce napíšu román. Dokonce mám v plánu požádat známou českou režisérku a důvěrnou přítelkyni (jméno má redakce k dispozici) o následné zfilmování této „lovestory“.
Ač smuten na duši i na těle, jsem nyní s otřískaným lodním kufrem plným prašulí v klášteře Swami Ashram Sai Baba, kde usebrán v tichu medituji s bratry řeholníky. Půl milionu jim tam nechám, aby se mohli lépe starat o chudé a nemajetné. V lednu budu ale už na cestě do Penangu v Malajsii, kde hodlám relaxovat na pláži u moře a následně tam přivítám čínský Nový rok 2026. Poté už budu jenom žhavit pero a psát a psát novou knihu na svém nenápadném kufru a platit budu zásadně hotově, haha! Navíc jsem se rozhodl, že se nevrátím do České republiky, dokud to zbývající oběživo ve světě nerozfofruju do poslední rupie, škrabale!
Kolik času na to budete zhruba potřebovat, šťastný to pane Braune?
Víte,rozhodl jsem se být velkorysý i já a prostřednictvím Vašeho média bych chtěl oznámit, že to jednoduše hodlám roztočit do května příštího roku, než se budu vracet do Prahy, která toho času už bude rozkvetlá šeříky, plná mládí a slunce. Dokud tam nebude teplo, nikdo mě tam nedostane! Přiletět chci ale s prázdným kufrem, haha!
Pokud by tedy chtěla za mnou do kláštera kterákoliv z Vás přicestovat a pomoci mi s tou tuze příjemnou záležitostí, prosím! Poté budeme cestovat do Malajsie a kdo ví, redaktůrku, jestli Vás nenavštívíme u protinožců? Prachy na to jsou! Navrhuji stihnout ještě Nový Zéland, kde žije můj strýc, veselá kopa Jaroslav Sigmund a mnoho mých příbuzných, pochopitelně, že všichni původem Brňáci, tož synku, jako já!
No tak ruku na to, spisovateli! Jsem zrovna bez koruny, švorc a fekete a ty biliony rupií a bahtů, které jste získal na cestách, Vám čistě z kamarádských důvodů pomůžu U Klokanů rozfofrovat!
Vidím, že jsem Vás pořádně namotivoval, inkouste! Tak všechno nej v novém roce a na viděnou na australské pláži s krásnou dlouhonohou mladicí, skleničkou Daiquirí a kufrem nechutně plným oběživa. Do jara to zvládnem!
Tomu říkám pořádná výzva do roku 2026! Děkuji za rozhovor a U Klokanů to roztočíme, seňore!
Radovan Rybák, Editor in Chief, Šanghaj Bund (Waitan)
Foto – archiv Juana Brauna
Přidejte odpověď