Mezinárodní desperát, milovník krásných a bohatých žen, hvězda TV pořadu Prostřeno na Primě a především slavný argentinský spisovatel českého původu Juan Braun (narozen v Brně) poskytl exkluzivní rozhovor redakci webového portálu Sinovize.cz, ve kterém s rozevlátostí sobě vlastní popisuje nejenom svou další asijskou cestu za mořem, teplem a půvabem místních krasavic – což ho inspiruje k literární tvorbě, ale i důvody, proč již před lety instinktivně tušil, že právě z Asie se stane ekonomický tygr 21. století. Rozhovor přes satelitní telefon vedl Radovan Rybák.
Haló, haló, pane Braune, slyšíme se?
Ano, velice dobře vás slyším, pane redaktore – pozdravuji celou vaší redakci Sinovize do České republiky. Sluchátko od telefonu mi tady na recepci luxusního hotelu v Malajsii, kde jsem pomyslně rozbil svůj stan, právě předala skutečně nádherná žena, je to místní krasavice a já ji ihned po našem rozhovoru pozvu na večeři a pokud budu mít štěstí, ona mé pozvání s noblesou přijme. Krásně se na mě usmívá, i když s vámi teď hovořím, jsem prostě rád na světě. Promiňte, ještě si objednám jeden velký panák rumu, ať to má švih..
Takže na zdraví, alespoň na dálku, pane Braune! Děkujeme vám za pozdravení z dalekých krajů, věřím, že slečna recepční vaše pozvání nakonec neodmítne a vy ji uděláte šťastnou. Každopádně, kde a jak jste strávil příchod Nového čínského roku dřevěného Hada, který byl nedávno oslavován nejenom v celé Asii?
Víte, těsně před příchodem tohoto největšího asijského svátku jsem letecky cestoval z kláštera v Indii – kde jsem několik týdnu po příletu z mrazivé Prahy meditoval s bratry mnichy, až do Penangu, což je malajsijský ostrov u severozápadního pobřeží Malajského poloostrova. Tato oblast je známa zejména svým kulturním dědictvím, v němž se mísí malajské, čínské, indické, ale i bývalé evropské koloniální vlivy. Samotná oslava byla okouzlujícím, doslova emočním zážitkem, a to jsem již na světě zažil hodně legrace. Nechyběl barevný ohňostroj, tradiční hudba i pití tvrdého alkoholu, takže jsem získal další inspiraci k napsání mojí již téměř dvacáté knížky, jejíž děj se bude odehrávat právě v Malajsii. Nezlobte se, ale více neprozradím, snad jen, že se bude jednat o román s detektivní zápletkou, který představím na letošním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha.
Vaši čtenáři budou určitě patřičně natěšeni, když si v našem rozhovoru přečtou, že píšete další román..
Samozřejmě, vždyť si žádají další a další knihy a já se jim snažím vyhovět, chápejte, je to mnohdy složité, zejména nyní, když mám velice intenzivní oční kontakt se slečnou recepční, která mi podala nejenom telefonní sluchátko, ale nyní i pravý kubánský doutník, jsem prostě narozen na šťastné planetě a sakra, pane redaktore – pořádně si to užívám, je to jízda!
Nicméně nyní pojďme k věci. Vy jste známý tím, že jste navštěvoval Asii v době, kdy to nebylo vůbec běžné a dokonce jste se tehdy dostal i na Velkou čínskou zeď a cestoval po té obrovské zemi, viďte?
Je to už zatraceně dlouho, poprvé jsem byl v Asii, konkrétně v Číně již v roce 1981 a od té doby pozoruji, že se právě tam lidé mají každý rok lépe. Právě tuto zemi považuji za zázrak a tušil jsem to, už v roce 1981, když jsem tam měsíc poprvé cestoval, společně s mými tehdy malými dětmi a manželkou. Již v té době jsem obdivoval v Číně obrovskou pracovitost a nadšení tamních lidí a můj třicetistránkový elaborát pro americké univerzity o tehdejší Říši středu, který jsem poté v USA vypracoval, je dodnes k dohledání v tamních archivech. Vzpomínám si, že při mojí první návštěvě Pekingu tam prakticky nejezdila auta, dnes po téměř 40 letech vnímám toto velkoměsto, plné aut a mrakodrapů, jako by to byl New York. Domnívám se, že Čínu, stejně tak jako celý asijský kontinent, v budoucnu nikdo nezastaví a Evropa už vůbec ne. To je prostě jasný asi tak, jako že nejlepší tabák na světě se pěstuje na Kubě. Mám pravdu?
Ale samozřejmě..
Pracujeme na rozhovoru a já u toho vypouštím obláčky voňavého dýmu, vždyť je to Cohiba, stála mě sto dolarů ve zdejším hotelovém Cigár shopu! Koupil jsem to cigáro z honoráře za toto interview, který jste mi ještě neposlal, hahaha. Napravte to, pane redaktore!
Pochopitelně toto nedopatření napravíme ještě dnes přes Western Union, sekretářka již běží na pobočku. Takže poslední otázka, která zajímá – možná i díky TV pořadu Prostřeno na Primě, který vás na konci minulého roku zřetelně zviditelnil – stále větší a větší okruh příznivců, čtenářů, diváků, zkrátka přátel. Kdy se hodláte vrátit do magické Prahy, kterou přece tolik milujete?
Podívejte, přiletím do Prahy se svým novým románem, až se tam oteplí, až budou kvést šeříky a místní děvčata nebudou chodit oblečená v neprodyšných zimních bundách, jak je tomu nyní, v únorové Praze. Potřebuji stále a furt a pořád prostě čerpat inspiraci i v ulicích tohoto magického velkoměsta, do kterého s pokorou, láskou a nadějí přiletím v květnu tohoto roku. Do té doby mě tam nikdo neuvidí!
Čau, čau, čau, musím se věnovat svojí krasavici, která mi bere sluchátko z ruky, čímž mi dává jasný signál, že toto interview je u konce, pane redaktore a já si počkám na ten váš šek, kterým to tady všechno zaplatím! Hodlám to totiž ještě pořádně roztočit! A pamatujte si: Žijeme jen jednou..
Na fotografii nahoře je spisovatel Braun se svojí asijskou obdivovatelkou v Penangu v Malajsii. „Byl to slavnostní oběd pro tisíc Číňanů a já byl jediný cizinec, kterého pozvali,“ svěřil se cestovatel.
Foto – archiv Juana Brauna.
Radovan Rybák, Editor in Chief, Sinovize.cz
Přidejte odpověď